Domů » Blog » Modro, kam se podíváš

Modro, kam se podíváš

Skokan ostronosý (Rana arvalis)

Už od zimy jsem se těšil na tento čas právě kvůli skokanům ostronosým. Je to pro mne takové symbolické zahájení jara. Letošní návštěva lokality se proměnila v celkem složitou logistickou záležitost díky zlomenině nohy, kterou jsem si nedávno přivodil. Naštěstí lokalita není daleko od mého bydliště a tak jsem zvolil cestu na čtyřkolce. Věděl jsem že tak se dostanu tam kam potřebuji a zbytek?….no uvidí se.

Skokan ostronosý (Rana arvalis)

Už jen příprava na cestu zabrala dost času. A to jsem bral jen to nejnutnější co budu potřebovat. Fotobatoh, prsačky, trochu jídla a ještě někam na kolku přidělat berle. Okolo pátě vyjíždím. Cesta byla v pohodě. Za 20 minut jsem u rybníka. Zastavuji na stejném místě kde jsem v loni vstupoval do vody. Vypínám čtyřkolku a….. Ticho… Jen sem tam nějaká kuňka a ropucha se ozývají. Vody je výrazně méně než v loni. Veškeré traviny jsou prakticky na suchu. Jsem zklamaný. U skokanů ostronosých je nejdůležitější správné načasování. Jejich nádherné modré zbarvení se vyskytuje jen doslova pár dní, někdy v tento čas. Ale já je tu zatím nevidím a začínám pochybovat. Trefit se, není jednoduché.

Skokan ostronosý (Rana arvalis)

Sedám na čtyřkolku a objíždím rybník z druhé strany od hráze. Zastavuji a opět vypínám motor. Á…. tak tohle je mnohem lepší zvuk :-) Jejich nezaměnitelné “Kru kru kru…” je tady slyšitelné. Ale oproti loňskému roku je to opravdu slabota. Pokusím se podívat keště na spodní rybník. Třeba pro mne s berlemi bude místo přístupnější. Cesta je dost složitá a objíždím lesem, ale dostávám se úplně jinam. Po nějaké chvíli najíždím správně a u spodního rybníka potkávám Davida Fishera společně s dalšími třemi lidmi. Chvíli trvá než ho poznám. Příjemně popvídáme a on mě navádí zpět k rybníku do správných míst… Díky Davide

Skokan ostronosý (Rana arvalis)

Po chvíli již jsem na správném místě. Nic méně k vodě musím po svých. Nejprve nasadit prsačky. Nohu drží pohromadě šrouby a doktor dnes říkal, že můžu začít zatěžovat…tak to je výzva. Už jen nasadit prsačky se zdá být nadpozemský úkol…. Ale po cca 10-ti minutách jsem ready. Ještě že tu nikdo není. Musím vypadat dost komicky. V prsačkách a s fotobatohem na zádech se prodírám travinou s berlemi v rukou, které se každým dalším krokem boří víc do měkkého a mokrého podkladu. občas berle nepřesunu v čas a pak skáču po jedný abych to vyrovnal. Tam kam potřebuji je to tak 40m, ale je to fakt challenge :-D

Skokan ostronosý (Rana arvalis)

Na suchém, vyvýšeném míste zahazuji berle a fotobatoh. Skokani řádějí pár metrů odemne a když se přiblížím po kolenou tak se všichni schovají k mělkému dnu. Tuhle hru už znám a tak jsem v klidu. Po nějakých 15-ti minutách už mě berou jako něco co není nebezpečný a v klidu se věnují tomu proč sem přišli. Jsou opravdu krásní. Ta modř úplně bije do očí. Někteří jedinci jsou až nafialovělí. Na víc jsou tak náruživí, že se vrhaj po všem co plave kolem. Pokud samička vystrčí z vody jen nos, vrhají se na ní jak pominutí. ne zřídka se může stát že jí utopí. Ale neberou si servítky ani s ropuchou nebo kuňkou :-D Je to legrace.

Skokan ostronosý (Rana arvalis)

Klečím na kolenou a na loktech oprostřed tohoto trdliště. Vedle mne je obrovská snůška odhadem tak 3x1,2m V ní se nemotorně prodírá pijavice. Svoje si již berou predátoři. Larvy vážek, znakoplavky a čolci trhaj jednotlivá vajíčka… Slunce již zapadá a já si mezi cvaky užívám tuhle pohodu. Na hladině probíhají námluvy vodního ptactva, ozývají se blatnice, kuňky, ropuchy… celá tahle kulisa dodává neskutečný klid. Nádherné místo! Po chvíli už světlo padá a já pomalu balím techniku. Pak ještě na chvíli sednu v travině a vnímám tohle nádherné místo. Jako vždy, zážitek předčí všechny fotky… Zvedám se a sedám na kolku a odjíždím. Cestou domů ještě zastavuji u Velkého rybníka kousek za domem a fotím klidnou hladinu. tohle byl opravdu nádherný den…. Tak ať je i ten váš co nevidět takový :-)

Skokan ostronosý (Rana arvalis)