North a South Luangwa National Park

Rybařík jižní (Ceryle rudis)

Ráno vstaneme do horkého dne. I ve stínu je sluníčko a teplý vzduch znát. Pomalu se balíme a opouštíme campsite. Vyjíždíme z parku na asfaltku a jedeme na severovýchod. North Luangwa National Park je strategický zejména v přejezdu řeky Luangwa. Cesta utíká dobře. Ondra má offline režim a tak, když nám praskne pneumatika v 80km/h, chvíli trvá, než situaci vyhodnotí :-D Říkám: “Sjeď prosím úplně mimo cestu a blikni na kluky, že se něco děje. Ondra restartoval svůj harddisk ... ...a třikrát ostříkl přední okno. U aut s pravostranným řízením jsou páčky pod volantem přehozené…tak to nás oba pobavilo… Ondra se mě ještě ptá, jestli si myslím, že to ostříknutí Láďa v zrcátku viděl :-D Ale nakonec zdárně sjíždí z cesty a já se dávám do práce. Mám obrovský respekt z kamionů, které nás míjí a jejich technický stav je na první pohled špatný. Za chvilku se k nám ostatní vrátili zpět a trpělivě čekali na dokončení výměny pneu. Ta je bohužel roztrhaná a tak nám zbývá už jen jedna rezerva.

Pes hyenovitý (Lycaon pictus) - Autor: Štěpán Červený | RedStep.cz, Model: Canon EOS-5D Mark IV Objektiv: Canon EF 400mm f/2,8 L USM , Stativ: ne Clona: 3.2, Doba expozice: 1/1000 s, ISO: 800, Kompenzace expozice: 0.33 EV, Blesk: Ne, Vytvořeno: 2. Prosince 2018, South Luangwa National Park

Stavíme v městečku Mpika. Sháníme nějaké potraviny a pohonné hmoty. Moc na výběr tu není, takže bereme za vděk takřka čímkoliv co jde ogrilovat. Po cca hodině pokračujeme na sever a kousek za městem se vydáváme hliněnou cestou do prava. Za křižovatkou se ještě krátce pokouším přesvědčit ostatní, jestli by nebylo lepší pokračovat dál na sever a jet po trochu lepší cestě. Marný - jsem přehlasován …. a jedem tedy po hliněnce. Každým kilometrem je cesta rozmočenější a rozmočenější. Po cca 8-mi km předjíždíme cyklistu, kterého se ptáme, jaká je cesta dál. Týpek s ledovým klidem řekne: "v pohodě". Pokračujeme už velkými loužemi a s plnou čtyřkolkou dále… Cesta se rychle horší a co chvíli zastavujeme a rozhodujeme se jak dál. Vždy nás ten týpek na kole předjede a takhle se to opakuje až do chvíle, kdy David vyhodnotí cestu jako nesjízdnou a navrhuje se otočit . “Já to říkal” namítám a směju se. “Áááááá, partička se nám rozesírá…” kontruje Olda Kaiser :-D při čemž šlápne do louže plné bahna. Bavíme se a je pohoda. Vracíme se tedy na hlavní a jedeme ještě cca 80km na sever, než se vydáme znovu do prava. Cesta už je v pohodě a okolo 17:00 jsme u brány North Luangwa National Park. Zprávy ale nejsou vůbec dobré. Klíčový most přes řeku Luangwa je postaven s pontonů, které se před obdobím dešťů demontují, aby je řeka neodplavila. Park je tím pádem prakticky zavřený. David nakonec správu parku ukecá na jednu noc v campsite Natwange a my máme prostor pro večerní poradu, co dál. Nic nás ale neodradí od příjemné pohody u ohně. Vláďa svítí na plátno a po chvíli má v peánu docela velkého štíra. Ty sandále možná nejsou ta správná obuv…. dám si pivo.

Slon africký (Loxodonta africana) - Autor: Štěpán Červený | RedStep.cz, Model: Canon EOS-5D Mark IV Objektiv: Canon EF 400mm f/2,8 L USM , Stativ: ne Clona: 2.8, Doba expozice: 1/200 s, ISO: 1250, Kompenzace expozice: -0.33 EV, Blesk: Ne, Vytvořeno: 30. Listopadu 2018, South Luangwa National Park

Ráno tedy řešíme, jak dál. Možnost, jak dojet do south Luangwa National Park, je vlastně jen jedna a to dost nejistá… Objížďka má cca 700km a vede prazvláštníma cestama přes sever. Když vše půjde dobře, jsou to dva dny cesty. Matumbo, Chama a Chifunda, jsou naše styčná měst Sever je opravdu turismem nepolíbený. Projíždíme vesničkami, kde bělocha ještě neviděli. Mám s sebou tužky a pastelky pro děti, ale ty se nás tolik bojí, že od auta utíkají pryč. Ani vidina pastelek některé děti nepřesvědčí a raději si "chrání holý život". Jiné nám je rvou z rukou. Cesta jde pomalu. Místama jedeme po kraji políček. V Chamě zkoušíme sehnat benzín a hledáme cestu dál. Najednou jsme v Malawi. Už je ale tma, a tak bivakujeme někde v horách mezi vesničkama.
Ráno vstaneme brzy a kolem šesté už startujeme. Máme to do parku cca 420km a cesty jsou špatné nebo žádné. Zatím trávíme v autě hodně času a tak opravdu doufám, že v parku bude na co koukat. David jede celou dobu první. Jeho Landcruiser snese největší terén, a tak u nejistých brodů slouží jeko lakmusový papírek obtížnosti průjezdu. Jak sjíždíme z hor dolů, začíná být opravdu vedro. V Lundazi nakupujeme zásoby a pohonné hmoty a okolo čtvrté stojíme před parkem. Hned nás vítají sloni a impaly…. je to docela úleva. Do parku dnes už nejedeme. Vstup je drahý a tak je blbost tam jet, když se brána v šest zavírá.

Impala (Aepyceros melampus) - Autor: Štěpán Červený | RedStep.cz, Model: Canon EOS-5D Mark IV Objektiv: Canon EF 400mm f/2,8 L USM , Stativ: ne Clona: 3.2, Doba expozice: 1/1250 s, ISO: 200, Kompenzace expozice: 0 EV, Blesk: Ne, Vytvořeno: 1. Prosince 2018, South Luangwa National Park

Hned vedle brány nacházíme Campsite Track&Trails River…. Camp je na břehu koryta řeky Luangwa. Že je tu WiFi, bazén a restaurace je super… Ale ten výhled na obnažené řečiště, které jakoby s otevřenou dlaní čeká na příval vody a nabízí teď odhalené dno, po kterém se procházejí stáda slonů a u meandru řečiště hroši, kteří vystupují, jako kamzíci, po strmém protilehlém břehu do lesostepy, aby se napásli, je víc, než veškerý luxus kempu! Lidí tu moc není a vzhledem k tomu, že zde budeme sčítat ptáky, máme jistotu alespoň třech nocí se sprchou a pohodlím o kterém se nám ani nesnilo. Přímo v kempu se pasou lesoni a nechybí ani otravní paviáni. Večer jsem vypral sebe a i nějaké oblečení. Vláďa svítí přímo na břehu a Olda čte další pohádku… Ty jsou den ode dne lepší a lepší :-D

Hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius) - Autor: Štěpán Červený | RedStep.cz, Model: Canon EOS-5D Mark IV Objektiv: Canon EF 200mm f/2,8 L USM , Stativ: ne Clona: 2.8, Doba expozice: 1/500 s, ISO: 200, Kompenzace expozice: 0.33 EV, Blesk: Ne, Vytvořeno: 2. Prosince 2018, South Luangwa National Park

Ráno vstáváme v 5 a jede se sčítat! Hned za bránou je most přes řeku a za ním neuvěřitelná koncentrace zvířat. Sloni, zebry, žirafy, vodušky, impaly….ale i hyeny nebo lvi. Cesta je prvních pár desítek metrů za mostem, oproti okolí, vyvýšená. Fotit mohu vždy v bodovce. Okolo půl deváté se dělá fakt dusno. Na jednom z bodů potkáváme patrolu rangerů, která jde v dvojstupu odkudsy ze savany. Obzvlášť na břehu řeky jsou některé výjevy fantastické. Je to jak z filmu Cesta do pravěku. Po čase už je příliš horko a ptáci se pořestávají ozývat. Budem pokračovat zítra. Jedem trochu prozkoumat severnější část. Zde je mokro a prší. Cesta je rozbahněná a je jako led. Na jednom z brodů uvízneme a jen tak tak se nám daří vyjet. Vracíme se do kempu a po obědě ještě prozkoumáme jižní část, kde je sucho a cesty jsou v pěkném stavu. Otevřené pláně střídají řídké lesy a všude plno zvěře včetně mláďat. Opravdu nádhera! Tenhle park je neuvěřitelně nabitej! Další den se situace ve směs opakuje. Ranní sčítání, polední siesta spojená s bazénem a odpolední průzkum, tentokrát, východního cípu parku. I zde jsou výjevy jak z nějakého přírodovědeckého filmu NG. Ale tohle se nikdy neokouká! Hltám každou chvíli a střídám pohledy skrze zrcadlovku s těmi, kdy mě focení ruší.

Slon africký (Loxodonta africana) - Autor: Štěpán Červený | RedStep.cz, Model: Canon EOS-5D Mark IV Objektiv: Canon EF 50mm f/1,2 L USM , Stativ: ne Clona: 1.6, Doba expozice: 1/4000 s, ISO: 160, Kompenzace expozice: 0.33 EV, Blesk: Ne, Vytvořeno: 1. Prosince 2018, South Luangwa National Park

Třetí den je sčítání hotové. Rozhodneme se navštívit severní bránu parku. Přejezd by neměl být dlouhý, ale je zde několik brodů řek a říček, které stejně jako Luangwa ještě “spí” Tohle může být zrádné. Pokud zaprší kdesi 100km od nás, řeky se nečekaně naplní a my máme odřízlou cestu zpět. I přesto jedeme dál. S odstupem tento den hodnotím jako nejintenzivnější zážitek ze Zambie. K severní bráně dojedeme okolo třetí odpoledne. Správci na bráně jsou velmi překvapení a sdělují nám že park je už nefunkční a zakonzervovaný. To znamená, že kempy v parku jsou zavřené a nikdo se uvnitř nenachází. Vstup je na vlastní riziko. Máme u sebe vstupenky z jižní brány, které platí pro celý park, a tak vjíždíme dovnitř. Máme necelé tři hodiny… Aplikace maps.me opět nezklamala a vede nás neomylně a přesně. Povrch cesty i okolí je velmi zvláštní. Auto se do něj boří ačkoli je suchý. Občas nám zkříží cestu spadlý strom nebo močál, který nejde brodit, ale vždy se nějak prokoušeme o kousek dál. Řečiště je zde mnohem širší, odhadem i 300 - 500m. Koncentrace hrochů je obrovská. Ale i krokodýli a do břehu pod naším výhledem zalétávají vlhy všech druhů. O kus dál zase vjedeme přímo do stáda poklidných žiraf. Bylo jich více než 30. Čas ale plyne neúprosně a my už se chystáme zpět. Rozdělíme se. My s Ondrou a Vláďa s Oldou jedeme rychle k bráně, abychom našli v lesích za bránou místo na kempování na divoko a nachystali svícení, než padne tma. David s Petrem a holkama ještě chvíli pobydou. Na cestě zpět zahlédneme charakteristický stín…. Pes hyenovitý!!! Jedem za ním a o kousek dál narazíme na celou smečku líně se povalující na břehu slepého ramene řeky. Rychle fotím… Ondra vyhrožuje,že už fakt musíme… “Počkej ještě minutku”, prosím Ondru. Pak už ale jedeme. A protože je hodně hodin, jedem rychleji, než bychom měli. Vláďa za námi. Představte si polní cestu obklopenou keři a neprostupným křovím, po které jedem cca 50Km/h. Mírná levá zatáčka a v ní louže na mé (levé) straně. Ondra se ji vyhýbá a ani si nevšimne, že u louže zřejmě pila slonice s mládětem. “Ty vole!” zařvu a jen vidím ,jak slonice dělá krátký pohyb dozadu a pak výpad přímo na mě! Naše rychlost vše vyřešila a Ondra se jen ptá,co se děje. To už ale koukám do zrcátka a tuším, že tohle není dobré. Ondra také kouká a vidíme jak Vláďa vjíždí slonici přímo do rány. Ozývá se šílený zvuk maškajících se plechů a praskot, jako když nabouráte v autě. Slonice zarývá své kly hluboko do auta někde na Oldovo straně. Pohodí hlavou a auto se vrtí jak angličák v rukou malého dítěte. Řev motoru se přehlušuje s řevem slonice. Auto se rozjíždí a slonice opět útočí na bok auta. Její kly se ale prvním nárazem ulomily a teď se jen svezla po hladkém plechu zadních dveří. Vláďa šlape na plyn a slonice ještě na rozloučenou nabere auto ze zadu takovým způsobem, že Vláďa s Oldou jedou chvíli po předních kolech. S Ondrou na sebe koukáme s vyvalenýma očima. Jedeme! Tady nic řešit nejde. Po chvíli projíždíme bránou a až o kus dál zastavujeme a sdělujeme si zažitky a obhlížíme škodu. První a hlavní věc je, že kluci jsou v pořádku. Slonice vedla první útok nad levé přední kolo a kly prošly skrz nosník až do motorového prostoru. Jako zázrakem nebylo nic fatálně poškozeno a auto funguje dál. Druhý útok, tím, že auto popojelo, byl veden na zadní dveře a ty jsou už jen pomačkané. Třetí útok pouze rozbil zadní světlo a plechy kolem. Obdivuji Vláďu že nezazmatkoval a prostě pokračoval v jízdě. Kdyby byl první útok na dveře Oldy, mohlo být vše mnohem horší….Uf!

Když přijede David s partou, vše živě vyprávíme. Nakonec se přemístíme na spaní vedle brány, kde je i malá vesnička. Dnes je co oslavovat a podle toho to taky vypadá. Já se dobře bavím, trochu si i zabékáme a pak s UV lampou hledám v okolí štíry. Na nohou samdále, a když narazím na prvního hada, říkám si ,jestli bych se na to neměl vykašlat... tak si dám pivo... Zítra už definitivní odjezd na jih Lower Zambezi National Park ale asi bude loučení….uvidíme….

Buvol africký (Syncerus caffer) - Autor: Štěpán Červený | RedStep.cz, Model: Canon EOS-5D Mark IV Objektiv: Canon EF 400mm f/2,8 L USM , Stativ: ne Clona: 3,2, Doba expozice: 1/320 s, ISO: 320, Kompenzace expozice: 0.33 EV, Blesk: Ne, Vytvořeno: 30. Listopadu 2018, South Luangwa National Park

Ledňáček senegalský. (Halcyon senegalensis) - Autor: Štěpán Červený | RedStep.cz, Model: Canon EOS-5D Mark IV Objektiv: Canon EF 400mm f/2,8 L USM , Stativ: ne Clona: 2.8, Doba expozice: 1/30 s, ISO: 1250, Kompenzace expozice: -0.33 EV, Blesk: Ne, Vytvořeno: 1. Prosince 2018, South Luangwa National Park