Tandayapa bird lodge - pod křídli Skalňáka Andského
Už během pobytu v Bellavista lodge se Michalovi podařilo dovolat do půjčovny aut a nastínit majiteli problémy s zapůjčeným vozem. Druhý den přijel náhradní vůz. Sice dvoukolka a pickup, ale výrazně mladší a lepší technický stav vyvážil tyto nedostatky.
Druhý den našeho pobytu v rajské zahradě, jsme auto hned otestovali. Pomáhali jsme majiteli zahrady v odvozu kamení blíže k domu. Korba se okamžitě osvědčila. Michal potom nadhodil otestovat auto a zajet se podívat na naše budoucí místo pobytu, které nám bylo doporučeno nevynechat. Tandayapa leží poměrně nedaleko a tak po cca půlhodince jízdy vyjíždíme krátký ale velmi strmý kopec, který vede přímo ke schodům recepce. Michala necháme v autě a jdeme s Petrem na obhlídky. Za recepcí je terasa a na ní se nám naskytl neskutečný pohled. Stojí zde fotograf v nažehleném khaki-fotgrafickém obleku u stativu na kterém je zavěšena ta nejdražší technika. V předu soustava stativů s blesky a také stativy, které nesou naaranžované pozadí, které je již z tisku rozmazané. Před tím zavěšená pítka a dva posluhovači, kteří celkem kmitají... No panečku... Jestli jsem do teď bojoval s aranžovanou květinou, tak teď bojuji s tím, abych nevyprsk smíchy. Zamlouváme nocleh na následující dvě noci a odjíždíme zpět do zahrady o které jsem psal již dříve.
Když se druhý den vracíme, “náš” fotograf tu není. Tedy žádná škoda, terasa odhadem 6x6m je volná. Na spaní nám byl nabídnut apartmán pro novomanžele - honney moon... Začínám se bát, aby tohle romantické místo nevyvolalo v Petrovi nějaké choutky. Už pár dní mluví trochu “divně” :-) Petr ale hned po vstupu do apartmánu udělal to, co dělá vždycky a pro co dostal svou přezdívku. Vzhledem k tomu, že jsem s Petrem sdílel jednu manželskou postel, tak mě tento projev trochu uklidnil. Asi jsem už otupěl.
Na recepci jsem byli požádáni abychom se při vstupu do apartmánu chovali maximálně tiše, protože v okně z koupelny hnízdí Skalňák Andský. Nakonec mám ale pocit, že to byl právě tento národní pták Peru, který rušil nás. Respektive mládě, které mohlo být odhadem týden staré, se zejména v noci projevovalo neskutečně hlasitě.
Skalňák andský (Rupicola peruviana)
Tandayapa je opravdovím božím místem pro všechny birdwatchery světa. Vyhlášená lokalita pro svou polohu, rozmanitost druhů ale také luxusní ubytováýní, které poskytuje. Když jsme během focení na terase jen nahlédli do pokojů v hlavní budově, lze je bez nad sázky označit za standard luxusu evropských poměrů. Náš honeymoon byl v odlehlé části zahrady a díky vlhkosti a netěsnosti oken které mají za následek velmi výraznou zatuchlinu, už tak luxusně nepůsobil. Ale v porovnání s tím kde jsme spali to skutečně luxus byl. Teplá sprcha, toaleta s papírem :-)...no člověk snadno přehodnotí priority :-).
Za sebe říkám, že mě Tandayapa ale tolik neoslovuje. Jasně, odpočinek v podobě pohodlné židle, dáková spoušť, popíjení čerstvě vymačkané šťávy z manga a známá hudba z našich iPhonů v místním soundsystému, jistě spestří naše cestování.... Ale proto jsem do Ekvádoru nepřijel. Říkám tedy Michalovi o klíče a jedu zpět do zahrady snů, kde jsme strávili předešlé dva dny. Žádné úchvatné fotografie jsem v zahradě nepořídil. Ale prostředí a pohoda během posezení a povídání s již známými hostiteli v zahradě, mne nepřestávají naplňovat na duši.
Následující den už ale s klukama fotím na terase a během toho povídáme o všem možném. Pohodička, klábosení ... atmosféra k nezaplacení. Když to vezmu zpětně, tak i zde jsem z daleka nevytěžil to, co Tandayapa nabízí. Čas v Ekvádoru díky našim plánům letí opravdu zběsile. Už tady v Tandayapa bird watch center přemýšlím, jestli není lepší vidět méně lokalit a jít spíše do hloubky každého místa? Co se týče kolibříků, tak ti jsou závislí především na nadmořské výšce, kde rostou ty “správné” květiny pro daný druh. Z tohoto pohledu se zase jeví lépe více cestovat a tím vidět více druhů... Jenže mě přijde opravdu velká škoda tyto lokality jen tak jakoby proběhnout a s nějakým prvním povrchním pocitem běžet dál.
Jediná úleva, kterou cítím je ta, že všechny lokality jsou vzorně spravovány. Místní obyvatelé jsou si velmi dobře vědomi toho, že místní fauna a flora je přírodní bohatství, které láká turisty z celého světa a tím zajišťuje pravidelný příjem. Podle toho se k místu chovají. Nevím, jak to funguje v odlehlých oblastech kde se údajně ve velkém těží tropické dřeviny, ale vnímám to tak, že lokality nejsou ohroženy a budou tu i pro další generace. To mi dává reálnou možnost se sem vrátit a nalézt místa v nezměněném stavu...
